Josef Čipera v zajetí - deník z 1. světové války

Úvod - 1. světová válka pohledem Josefa Čipery

Před několika lety jsme měli návštěvu - příbuzné. A snad právě proto, že to byli příbuzní, vytáhl náš otec ze skříně, kde schovává různé staré věci, jejichž význam tkví v tom, že to jsou památky po předcích, zaprášený sešítek. Posadil se do křesla a začal číst. Jen tak jako zajímavost, se slovy: „Já vám tady přečtu jenom takový malý kousek.“ Sešítek nakonec odložil až po více než dvou hodinách na poslední stránce.

S Josefem Čiperou jsme prošli nešťastné okamžiky, kdy rukoval na vojnu do první světové války. Byli jsme u toho, když byl zajat, a setrvali jsme s ním i v zajetí v Rusku, kde jsme jej také zanechali, neboť druhá část deníku, kde zřejmě líčí, jak se dostal domů, už dávno kamsi zmizela.

Od toho byl už jenom krůček k nápadu přepsat tento deník, a prodloužit tak život vzpomínkám Josefa Čipery, které by společně s rozpadajícím se deníkem zmizely v propadlišti zapomnění. Jak jsme se znovu a důkladněji prodírali stránkami a řádky deníku, dostávali jsme se rovněž stále blíže Čiperovým pocitům, vnímali jsme změny písma, které jistojistě znamenaly změny jeho psychického i fyzického stavu, na mapě světa jsme pozorovali jeho pohyb. Vždy, když na tom byl špatně, uklidňovalo nás alespoň částečně vědomí, že se z války vrátil živý, že se vrátil do své rodné vsi, že zase mohl žít obyčejný život. Tedy alespoň na čas, než jej společně s celou zemí strhl znovu vír nepříznivých dějinných událostí.

Přestože Josef Čipera již dávno není mezi živými, jeho odkaz dalším generacím, tedy tento deník, má i dnes stále co říci. Ukazuje nám totiž, jak válku viděl obyčejný člověk, a hlavně, co pro něho bylo nejbolestnější - odloučení od rodiny, přátel, domova...